Jdi na obsah Jdi na menu
 


LÁSKA PŘI ZÁPADU SLUNCE

22. 1. 2009

Obrazek

logo


stáhnout mp3

MuSiC, aby se lépe četlo ;-)



Tento příběh je o patnáctileté Janě, chytré dívce, která touží po lásce...   


         Konec školního roku, já měla na vysvědčení jenom tři dvojky a mohla jsem se těšit na prázdniny strávené u babičky.
         Jela jsem k ní hned na začátku července. Bydlí asi 200 km daleko, jela jsem tam autobusem, ve kterém seděl opravdu krásný kluk, takový princ z pohádek, pořád jsem se na něj usmívala, on mi nevěnoval ani jeden pohled... Jakmile vystoupil nalepila jsem se na sklo a on se zrovna otočil   a díval se mým směrem, začal mávat, já naivní jsem mu začala mávat. Copak jsem mohla tušit, že mává nějaké úplně jiné holce v autobuse... Taky se ona potom na mě divně koukala.
       Konečně jsem dorazila k babičce, která na mě už čekala. Byla jsem ráda, že jsem konečně vystoupila z toho autobusu. Když jsem ale zjistila, že ta holka vystoupila taky, radost mě přešla... No co, přece si nezkazím prázdniny jenom kvůli jedné blondýně. Polovina prázdnin uběhla rychle a bez problémů. V té další už se dělo více věcí...
        Jednou večer jsem se šla projít s babiččiným pejskem Punťou k rybníku. Ten večer byl krásný západ slunce, takový romantický... A pak jsem v dáli zahlédla postavu. Řekla jsem si, že počkám, jestli půjde kolem, abych se podívala, kdopak to je. Když se tajemná postava přiblížila na dohled, údivem jsem pootevřela pusu... Byl to ON, ten krásný kluk z autobusu, před kterým jsem se pořádně ztrapnila. A šel blíž a blíž... ,, Hezký večer přeji krásná dámo, neznáme se?‘‘ promluvil na mě krásným hlasem. Zmohla jsem se jenom na ,,Ahoj.‘‘ a asi jsem se začala červenat. ,,Já jsem Josef‘‘ podal mi ruku. Pomalu jsem mu podala ruku a vykoktala svoje jméno. Najednou jsme si začali povídat. Byl to vtipálek. Byl i celkem inteligentní, což se mi moc zamlouvá. Vzala jsem si jeho číslo mobilu a už byla skoro tma, když jsme se loučili se slovy ,,Byl to krásnej večer, snad se ještě potkáme.‘‘
      U babičky jsem pak seděla a koukala do zdi, byla jsem celkem šťastná, připadalo mi to, nebo sem se mu líbila? Na tohle jsem myslela před spaním, po probuzení, při snídani... Druhý den jsem koukala pořád na mobil. Nevydržela jsem to a napsala jsem mu, jestli by se nechtěl jít projít ten den po obědě někam po okolí. Nečekala jsem, že mi hned odepíše a ještě tak hezky, napsal mi: AHOJ JANICKO, RAD S TEBOU PUJDU VEN :-) TAK VE 3 U RYBNIKA. PEPA. Tak jsme tedy šli ven se projít. Vypadal nádherně. Po hodinové chůzi, při které jsem se dozvěděla, že hraje fotbal a má rád matematiku mě konečně vzal za ruku, podíval se mi do očí a ...
  

 http://www.pozitivni-noviny.cz/IMAGES-1/laska.jpg     Obrazek

 


     ... Něžně mě políbil. Náhle jsem sama od sebe zavřela oči a byla jsem jak v ráji. Byl to sice krátký polibek, ale můj první, a na ten se nezapomíná! ,,Víš o tom, že moc krásně líbáš?‘‘ zeptal se mě. ,,Nevim. Jsi můj první.‘‘ Dál jsme se dali do hovoru, který se motal kolem hudby. Vlastně si už ani nevybavuji, jakou skupinu nebo zpěváky jsme probírali... Měla jsem hlavu v myšlenkách. Je tohle vůbec možné? Honilo se mi v hlavě. Ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy viděla teď sedí vedle mě na lavičce u rybníka a povídá si semnou. Dokonce mě políbil! Tohle je moc štěstí najednou... Ne, na dnešek nezapomenu! Rozloučili jsme se už jenom malou pusou... Domluvení, že se zítra opět sejdeme, jsme každý vyrazil na opačnou stranu, já k babičce a on domů do nedaleké vesničky...

      Večer jsem si lehla do postele, vytáhla svůj deníček a začala zapisovat: Milý deníčku, dnes je snad ten nejhezčí den na celém světe. Byla jsem s Pepou venku, šli jsme se projít a políbili jsme se :-) Jsem tak šťastná. Je to můj první kluk. Je nádhernéj, úžasnéj, chytrej... Asi jsem se zamilovala...


  http://hela.webgarden.cz/image/2473887


       ...Ráno jsem nemohla dospat. Tak jsem šla otevřít slepice, aby aspoň jeden den k nim babička nemusela vstávat. Sluníčko už začalo vycházet, dneska bude opravdu krásný den :-) Oblékla jsem se do mých oblíbených kraťasů a obyčejného volného tílka. Vím, celkem obyčejný oblečení, ale já osobně volím pohodlnost než to, abych vypadala nejlépe. Pepovi jsem se v tom snad také líbila. Na dnešek jsme byli domluvení, že by jsme mohli stanovat. Ano, opět u rybníka. Teď to bude moje nejoblíbenější místečko, kde jsem potkala toho nejlepšího kluka.

 

       Přišla chvíle se dovolit u babičky, jestli můžu jít s ,,kamarádem‘‘ stanovat. ,,Babí‘‘ spustila jsem s úsměvem. ,,Nepotřebuješ s něčim pomoct?‘‘ Babička vytušila, že něco chci. ,,Copak potřebuješ Jani?‘‘ zeptala se mě. Ta mě má opravdu prokoukĺou. ,,Noo, já jsem se včera zkamarádila s jedním... jednou... holkou, ehm... Andrea se jmenuje. A my jsme se domluvili, že by jsme dneska stanovali u rybníka. Můžu?‘‘ Hodila jsem na ní prosebný pohled a udělala smutný oči. Chvíli se na mě nedůvěřivě koukala, ale potom svolila.

 

        Okamžitě jsem skočila po mobilu, celá šťastná jsem Pepovi napsala, že mám babičky svolení. SMS odeslána. Čekám... Nic... Žádna odpověď. Dvě hodiny nic. Copak se děje?  Určitě bude na tréninku, nalhávala jsem si, abych se uklidnila. Samozřejmě se mi v hlavě honili myšlenky kolem toho, co když je Pepa s nějakou holkou? NE. Nemyslet na to. I když, vlastně mezi námi nic extra není. Jeden polibek, nic víc. Ale v srdci jsem cítila pocit, který jsem ke klukovi ještě nikdy necítila. Je to LÁSKA??? Na tuhle otázku si musím odpovědět sama. Konečně! Zazvonil mobil. Skočila jsem k němu. Otevřela jsem složku přijatých zpráv a...

                                                                                     

Obrazek


        ... SMSka byla od mamky :-( Radost mě přešla, když jsem zjistila, že za týden mám přijet domů. Chtělo se mi brečet. Pepa na mě zapomněl, musím domů, už ho nikdy neuvidím. Achjoo...

 

   K obědu mi aspoň udělala babička radost a uvařila mi knedlíčkovou polévku, kterou opravdu moc miluji. ,,Kolik je té Andree? Odkud je?‘‘ Zaskočila mě babička otázkami na mojí vymyšlenou kamarádku. V hlavě mi začaly běhat myšlenky, copak ji na to mám říct. ,,Je jí jako mě a bydlí nedaleko...‘‘ Babička se naštěstí s touhle odpovědí spokojila.

 

  Začala mi vibrovat kapsa. Můj mobil ohlásil příchozí SMS. Už jsem ani nedoufala, že by to mohl být Pepa... Ale byl to on. JANI, PROMIN, ZE JSEM NENAPSAL. BYL JSEM NA TURNAJI VE FOTBALE. ZAPOMNEL JSEM TI TO RICT. TAKZE V 5H U NASEHO RYBICKA. POSILAM PUSINKU :-* PEPA. Na tváři se mi vytvořil úsměv. Páni, dneska večer spolu budeme spát ve stanu. Super. Už se těším, ale zároveň se toho i bojím. Co asi bude dělat celý večer?

 

        Nechala jsem myšlenky stranou a raději se přesunula do svého pokoje, kde jsem vyházela ze skříně různé oblečení a začala se přehrabovat a hledat to nejlepší. Co to dělám? Honilo se mi hlavou. Nikdy jsem se nesnažila vypadat pěkně, vždycky jsem si brala to, co se líbilo mě, seděli mi a bylo mi jedno, jestli se budu líbit ostatním. Dělám to kvůli Pepovi, mám ho ráda. Našla jsem černé upaté tričko s velkým výstřihem, to se mu určitě bude líbit. K tomu jsem si vzala džíny. Musím přiznat, že jsem vypadala celkem dobře.

 

   Kolik je? Sakra! Už je půl pátý. To nestíhám. Ještě jsem vytáhla kosmetickou tašku a přetáhla řasy řasenkou, navoněla svoji oblíbenou voňavkou. Hodila do báglu pití, něco k jídlu, vzala jsem spacák a vyrazila jsem k směr rybník.

 

       Cestou jsem potkala pár lidí, kteří venčili psy. Mezi nimi byla i ta holka z autobusu. ,,Ahoj‘‘ Pozdravila mě. Divila jsem se, ale taky jsem ji pozdravila. Najednou se rozpovídala: ,,Kampak to jdeš? Snad ne k rybníku?‘‘ Co ji mám asi říct, pravdu nebo lež? Přeci jenom jsem chtěla, aby to, že stanuji s Pepou zůstalo jenom mezi námi dvěma. ,, Proč se ptáš?‘‘ Zeptala jsem se jí. Odpověď mě překvapila. ,, Já jenom, že můj brácha tam šel dneska taky, táhnul sebou taky bágl. Tak jsem myslela, jestli tam nejdete spolu.‘‘ Jakmile jsem tedy zjistila, že je to její bratr, tak jsem jí odkývla, že tam jdeme spolu. Byla celkem fain, ještě chvíli jsme si povídali o psech, jak se ten jejich jmenuje, co je to za plemeno a tak... Za pět minut pět a já tam ještě nejsem. Bude se zlobit. Rozloučila jsem se s holkou, jménem Alice a vyrazila jsem svižným krokem kupředu.

 

          Samozřejmě, že Pepa už tam čekal. Stačil vybalit stan. Kupodivu mi ale nic neříkal na to, že jsem přišla pozdě. ,,Ahój Jani‘‘ přivítal mě s úsměvem. Úsměv jsem mu opětovala. ,,Promiň, že jdu pozdě. Potkala jsem tvojí ségru, a tak jsme se nějak zapovídali‘‘ začala jsem důvod mého zpoždění. ,,To je v poho, Alice je ukecaná no. ‘‘ usmál se. Pane jo, ten má ale krásný úsměv. Pomohla jsem mu postavit stan. Čekala jsem celý večer na další polibek, ale nic. Já sama jsem se k němu neodvážila.

 

       Začalo se stmívat, rozdělali jsme si oheň. Pepa vytáhl buřty. Začali jsme opékat... Když jsme dojedli, mimochodem, bylo to moc dobré, tak si Pepa ke mně přisedl. Začalo mi bušit srdíčko... Vzal mě kolem ramen a společně jsme se dívali do zlatavého, uklidňujícího ohně. No a co dál? To tu budeme jenom takhle sedět? Říkala jsem si v duchu... Pepa jako by to mě vyslyšel, otočil se na mě a...


 

 

Obrazek


    ,, Máš moc krásný oči.‘‘ začal mi lichotit. Já jsem se samozřejmě začala červenat. Ještě, že to nebylo tolik v té tmě vidět. Hleděli jsme si vzájemně do očí několik sekund a potom to opět přišlo... Ten krásný pocit... Něžné doteky jeho rtů na těch mých... Tenhle, celkem dlouhý polibek jsme si oba vychutnali. Zapojili jsme i objímání a dotýkání se toho druhého. Bylo to krásné. Nádherné. Jedinečné. Tohle se slovy jen tak popsat nedá.

       Potom si mě položil na deku a začal mě dál, teď už méně něžněji, líbat. Jeho ruce mi přejížděly přes celé tělo... Pocítila jsem lehké vzrušení... Chtěl ze mě sundat tričko. Dovolila jsem mu to. ,, Jsi nádherná‘‘ opakoval pořád dokola. Když mě uviděl jenom v podprsence, chtěl i ji dát dolu. Ne, tohle už je moc, říkala jsem si. Ale přece mu nemůžu říct NE! Jeho ruce tedy zajeli na mé záda a hledaly rozepínání od podprsenky. A je dole. Ležela jsem tam jenom džínách. Nahoře bez. Trochu jsem se i styděla... Ale to mě přešlo. Když mě vzal za ruku a položil ji na jeho kalhoty a naznačil, abych rozepnula zip. Popravdě, zajímalo mě, co uvidím... Klepaly se mi ruce... Opatrně jsem mu rozepnula zip u kalhot a nechala ho, aby si je sám stáhnul. Měl pruhované boxerky. Vypadal tak sexy, tak přitažlivě, nádherně. Pak přišla řada na mé kalhoty. Ne, to už je opravdu moc! Ale chtíč   a touha po tom druhém byli bohužel větší. Moje ruce začaly sami bloudit po jeho horkém těle. Jeho ruce zase po mém... A pak....

CENZURA ( do 18ti let nepřístupné )

 




        

Pár věcí k tomuhle románu...
  • Příběh je fictivní, sama jsem si ho vymyslela...
  • Nějaká chybička tam možný bude, ale mě zajímá názor na ten děj :-)
  • Vymyšleno: 6.1.2009, 23.1.2009, 24.1.2009. 30.1.2009
  • NEKOPÍRUJ!
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Je to krásný

(Fanynka Samary Morgan a hororů, 25. 5. 2013 9:19)

Nádherný příběh...taky ráda vymýšlím...nechtěla bys zkusit psát se mnou? Piš na e-mail zetkova.barca@seznam.cz
Jo a mimochodem je to KRÁSNÝ příběh

Otázka

(Rudolf z Falknova, 15. 2. 2012 11:04)

Tvůj Román? Dá se někde pořídit a nebo ho píšeš na pokračování tady?

krása

(Mánˇa, 24. 1. 2009 11:32)

ahoj je to hezky a uz aby bylo pokracovani priste uz se tesima je to fakt krasný