Bojíte se rádi? Zde se budete bát !!!! HORORY !!!!

KYTICE
Filmová báseň z hororových květů K. J. ERBENA

http://www.arara.cz/i/imgs_orig/815/4815.jpg

Originální název: Kytice
Žánr: Drama/ Horor/ Mystery/ Romantika
Země: CZ
Režie: F.A. Brabec
Scénář: F.A. Brabec, K. J. Erben
Rok výroby: 2000
Délka: 78 minut
Oficiální web: http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kytice/index.php

Sedm vypjatých příběhů, které se mohly odehrát kdekoliv a kdykoliv a mohou se přihodit i dnes, protože jsou o lidských láskách a vášních, o touhách, posedlostech a sobectvích, které se staletími nemění. KYTICE - filmová báseň z hororových květů K.J.Erbena.

Můj názor:
Sice jsem nikdy celou sbírku Kytice nečetla, ale tenhle film se úžasnej! Jak mám ráda horory, tak tohle je něco pro mě. Nejvíc se mi tedy líbí Roden ve Svatební košili a Vodník + Polívka hraje skvěle Polednici :-)
! DOPORUČUJU !

KYTICE
Báseň Kytice je emotivním vstupem do celého vyprávění. Je brzké jaro, stromy jsou ještě holé a osudová smrt matky z náhlého blesku, celý naturalistický pohřeb a osamění tří dětí je natočeno jen symbolicky.
Malá květinka se na obyčejné mohyle rozroste tak mohutně, že své děti může zeširoka obejmout.

...
Zemřela matka a do hrobu
dána,
siroty po ní zůstali;
i přicházeli každičkého rána
a matičku svou hledali.
...

http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kytice/obr/kytice/ilust-big.jpg

http://www.ceskatelevize.cz/specialy/kytice/obr/kytice/ilust02.jpg

VODNÍK
Balada Vodník je filmovou epopejí o spojení a nepochopení dvou rozdílných světů. Pozemského a vodního. Náhodné setkání Vodníka okouzleného krásou dívky a překročení daných hranic vyústí ve velkou lásku. Každý z nich ale zaplatí krutou daň za porušení konvencí svého prostředí. Vodníka opouští za veliké bouře vše živé v jezeře a zůstává navždy osamocen. Pozemské rozhodnutí sobecké matky, neuznávající lásku dcery k odlišné bytosti, dohání Vodníka k osudovému činu.

···
Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven."

Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. -
···

SVATEBNÍ KOŠILE
Příběh Svatební košile je nejemotivnější romantický horor, ve kterém se střetává pozemský život se záhrobním.
Noční obrazová podívaná je umocněna expresivním viděním chamtivého hlavního hrdiny. Je tak blízko svému cíli…Dívčina víra je však pevná, a proto vítězí.

···
Stojíť tu, stojí komora:
nizoučké dvéře, závora;
zavrzly dvéře za pannou
a závora jí ochranou.
Stavení skrovné, bez oken
měsíc lištami šeřil jen;
stavení pevné jako klec
a v něm na prkně - umrlec.
Hoj, jak se venku vzmáhá hluk,
hrobových oblud mocný pluk;
šumí a kolem klapají
a takto píseň skuhrají:

"Tělu do hrobu přísluší
běda, kdos' nedbal o duši!"
···

ZLATÝ KOLOVRAT
Je tu podzim a vše je zlaté. Zlatý kolovrat nejvíce.
Příběh vystavěný na obludnosti duše, kde tvář zůstává stejná, ale povaha je jiná. Ctnost a spanilost s duševní čistotou tu bojují se zákeřností a zlem ve stejné podobě. Zlatým podzimem prokreslený obraz bude kontrastem krutého jednání…
Svět je krutý a jen osud je občas naštěstí spravedlivý.

···
Pán stojí, nevěda, co chtěl,
své velké žízně zapomněl;
diví se tenké, rovné niti,
nemůže oči odvrátiti
s pěkné přadleny.
"Svobodna-li jest ruka tvá,
ty musíš býti žena má!"
dívčinu k boku svému vine -
"Ach pane, nemám vůle jiné,
než jak máti chce."
···

DCEŘINA KLETBA
Dceřina kletba je o zoufalém nedorozumění dvou generací. Milující matka trpí navzdory svým náboženským zásadám pocitem viny za postižené dítě. Mentálně zaostalé dceři dopřává, co by neměla, protože je přesvědčená, že ji tak učiní šťastnou. Ale je tomu naopak. Dcera možná chápe víc krutost svého osudu, než si její matka myslí… Matka zůstává sama nejen s pocitem viny, ale i se ztrátou své víry.

···
Což jsi se tak zasmušila,
dcero má,
což jsi se tak zasmušila?
Vesela jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!

"Zabila jsem holoubátko,
matko má,
zabila jsem holoubátko -
opuštěné jediňátko -
bílé bylo jako sníh!"
···

POLEDNICE
Je horké léto. Vedro je nesnesitelné a všichni by chtěli jen trochu toho klidu. Polednice taky. Asi každý z nás si „Ji“ představoval ve svém dětství. Mnozí si „Ji“ představují dodnes. A my ji všem ukážeme. Je to jen stařena, toulající se od vesnice k vesnici. Je to jen přelud, který si všichni vysnili. Je to jen strach z vlastního rouhání. Je veliká a pohybuje se pomalu. Do tváře jí nevidíme, ale vzbuzuje hrůzu. Koná, oč je žádána. Matka chce jen trochu klidu. Je toho na ni asi moc. A ještě k tomu ta neblahá věštba. Neměla ji volat…

··
Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.
Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!
···

ŠTĚDRÝ VEČER
Poslední balada Štědrý večer uzavírá kruh lidských vášní i tragédií postavou staré ženy, která přijímá svůj osud s pokorou a smířením. Svůj odchod na věčnost bere jako samozřejmost koloběhu lidského života.

···
Pod lesem, ach pod lesem,
na tom panském stavě
stojí vrby stařeny,
sníh na šedé hlavě.

Jedna vrba hrbatá
tajně dolů kývá,
kde se modré jezero
pod ledem ukrývá.

Tu prý dívce v půlnoci,
při luně pochodni
souzený se zjeví hoch
ve hladině vodní.

Hoj, mne půlnoc neleká,
ani liché vědy:
půjdu, vezmu sekeru,
prosekám ty ledy.
···